Postřehy ze zářijového zastupitelstva

05.10.2020

Jedním z nejdůležitějších bodů bylo odsouhlasení kupních smluv na zbývající pozemky v připravované obytné zóně Dačická. Tyto pozemky soukromých majitelů město potřebuje pro zasíťování druhé etapy. Přes to, že v současné situaci očekáváme nižší příjmy do rozpočtu města, odsouhlasilo zastupitelstvo odkup hlasy všech přítomných. Po podpisu smluv tak může být lokalita řešena jako celek, t.j. bez nutnosti obcházet nedořešené části. Poděkování proto patří všem majitelům pozemků i městu, že byli vstřícní a dohody uzavřeli. Na místě nyní pokračuje síťování již zahájené první etapy, a další bude následovat, jakmile to bude možné. Pracuje se také na návrhu Regulačního plánu Dačická, který bude po vyjádření dotčených orgánů představen veřejnosti.

V diskusi byl vznesen dotaz, kdy budou formulovány zásady pro prodej zasíťovaných městských parcel na Dačické. Starosta sdělil, že odhaduje prostor pro diskusi v zimě - při projednání návrhu na semináři zastupitelů a v komisi pro památky a územní rozvoj. Jako předseda této komise jsem doplnil, že vypracování metodiky prodeje pozemků je jednou z priorit, které se komise od začátku volebního období věnovala, naposledy letos v březnu. Na tomto jednání jsem také komisi informoval o diskusi na únorové radě města, kde zaznělo, že metodiku nejprve připraví odbor rozvoje a územního plánování, pak půjde do rady města a až poté k projednání do komise. Bude dobře, pokud se podaří přes zimu pravidla projednat, aby zájemci o parcely znali podmínky prodeje co nejdříve. Zároveň budeme hlídat, aby byly podmínky férové a nastavené příznivě zejména pro mladé rodiny.

Bod, který naopak zastupitelé neschválili, byla žádost o odkup pozemku města pod zahradní chatkou v zahrádkářské osadě Markovo humno. V diskusi k tomuto bodu jsem zmínil, že v Telči máme štěstí, že se podařilo zahrádkářské kolonie dodnes udržet. Na rozdíl od velkých měst, kde neodolaly developerům a dnes chybí. Zahrádky v nich jsou velmi žádané milovníky zahrádkaření, kteří nemají vlastní pozemky. Pokud uživatel časem ztratí o zahrádkaření zájem, prostě propachtovaný pozemek vrací městu a to ho pronajme dalšímu zájemci. To se běžně děje a funkce aktivní rekreace je v lokalitě trvale zachována. Měli bychom proto zahrádkářské kolonie chránit a zamezit riziku rozprodeje městských pozemků a příp. i plíživé zástavby, jak známe z jiných měst, kde se pak malé domečky tísní na malých pozemcích a čelí problémům s chybějící infrastrukturou.  

Jiří Pykal