Fabrika místo bytů?

Debatu o přivedení nějakého většího zaměstnavatele vedeme v Telči téměř neustále. A samozřejmě bych si moc přál, aby tady vznikala nová pracovní místa. Jenže s tím souvisí jedna otázka, která podle mě trochu zapadá: Kdo v té fabrice bude pracovat?

Podívejme se na čísla. Podle posledního Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2021 měla Telč 5 151 obyvatel. V pracovní síle bylo 2 492 lidí, z toho 2 401 zaměstnaných. A 975 z nich za prací vyjíždělo mimo Telč, z nich 675 denně. Zhruba čtyři z deseti zaměstnaných obyvatel našeho města tedy pracovali mimo něj.

Telč rozhodně není město, kde by lidé nechtěli pracovat. Jen svou práci musí často hledat jinde – v Jihlavě, Dačicích, Třebíči, Pelhřimově a dalších místech. A samozřejmě to funguje i opačně: dle sčítání 515 lidí za prací do Telče přijíždí.

Náš pracovní trh nekončí na hranici města

A teď si představme, že se nám podaří přivést firmu, která nabídne třeba 300 pracovních míst.

Neznamená to ale 300 lidí, kteří dnes čekají na práci. Každé pracovní místo potřebuje konkrétního člověka s určitou kvalifikací a zkušenostmi. Někteří lidé by přešli z jiné práce v Telči nebo okolí, někteří by do nové firmy dojížděli. Někteří by svou současnou práci měnit nechtěli vůbec.

Část lidí bychom museli přilákat odjinud

Pokud by se sem kvůli práci měli přestěhovat, potřebují samozřejmě také někde bydlet. Často navíc nepřijde jen jeden zaměstnanec, ale partner nebo partnerka a děti. S tím souvisí školy, školky, lékaři a další služby.

Z 300 pracovních míst se tak stává i otázka, jestli je Telč připravena přijmout nové obyvatele. Právě proto bychom podle mě neměli stavět bydlení a pracovní místa proti sobě. Pokud chceme, aby v Telči žili mladí lidé, rodiny, lékaři, řemeslníci, technici nebo pracovníci ve službách, potřebujeme obojí - práci i bydlení.

Každý nový byt přitom nemusí znamenat dalšího člověka, který bude každé ráno odjíždět za prací jinam. Může v něm bydlet lékařka, technik, kterého potřebuje místní firma, nebo rodina, která se sem přestěhuje za prací i životem.

A platí to samozřejmě i obráceně. Když přijdou nové pracovní příležitosti, ale nebude kde bydlet, zaměstnavatelé budou jen obtížně hledat lidi, kteří jsou ochotni se za prací přestěhovat.

Práce a bydlení proto nejsou dvě různá témata. Jsou to dvě strany jedné mince - jestli je Telč městem, kde lidé chtějí a mohou žít.

Možná jsme si zvykli dívat se na Telč především jako na město cestovního ruchu. Je důležitý, ale Telč nemůže být jen krásným místem, kam se přijedeme podívat. Potřebujeme, aby tady lidé také bydleli, pracovali, vychovávali děti a podnikali.

A město pro to může něco udělat. Nemůže samo vytvořit stovky pracovních míst, ale může vytvářet podmínky pro firmy a podnikatele, kteří je vytvořit dokážou. Může připravovat vhodné plochy, zlepšovat infrastrukturu a zároveň řešit bydlení.

Nejde tedy o to postavit co nejvíc bytů nebo za každou cenu přivést nějakou fabriku. Jde o to, aby nám dával smysl celek.

A nemusíme přitom čekat na jednu velkou továrnu se stovkami zaměstnanců. Telč může mít svou budoucnost i v menších a středních firmách, řemeslech, službách, technických profesích, zemědělství nebo péči o lidi.

Přál bych si, aby v Telči vznikala nová pracovní místa. Stejně tak si ale přeji, aby lidé, kteří v nich budou pracovat, měli kde bydlet. Budoucnost Telče vidím v rozumné rovnováze mezi obojím.